Domů | Mapa stránek | Kontakt

Hrad byl poprvé zmíněn pod německým názvem Rosenberg roku 1250. Hrad byl postaven na významné obchodní stezce z Čech do horního Podunají. Prvním nositelem pojmenování „z Rožmberka“ byl Vok, později rádce a služebník krále Přemysla Otakara II.  Za panování Voka a jeho potomků patřil hrad Rožmberk k centru panství. Došlo zde k osídlování okolí a formovalo se i duchovní středisko – klášter ve Vyšším Brodě založil rovněž pan Vok.

Po vymření linie zelené růže na konci třináctého století získal Vokův syn Jinřich panství v Českém Krumlově a hrad Rožmberk je obýván jenom občas a v případě finančních těžkostí Rožmberků se používal jako zástava dluhů.

Hrad Rožmberk vynikal skvělou strategickou polohou, ale i přesto došlo několikrát k jeho dobytí – roku 1469  a roku  1477. Roku 1551 získal panství Vilém z Rožmberka a nastalo nejslavnější období tohoto rodu. Na hradě se začalo stavět a rekonstruovat, protož hrad nebyl v té době v dobrém stavu. Panstvo zde zůstávalo na kratší pobyty. Horní zámek sloužil k hospodářským účelům. Výborný politik a diplomat Vilém zemřel v roce 1592 a rodového majetku se ujal jeho mladší bratr Petr Vok. Ten ovšem přebral i značné dluhy a částečně musel odprodat rodové statky. Za jeho vlády došlo k úpravám některých interiérů v duchu italské renesance. Z této doby můžete i v současnosti obdivovat alegorickou výzdobu v hodovní síni. Roku 1601 došlo k postoupení panství Janu Zrinskému, který se zde i s manželkou Marií Magdalenou z Kolovrat usídlil a  zůstal až do svého úmrtí v roce 1612. Během 17. století navštěvovali Rožmberk vznešení hosté.

Jelikož neměli Petr Vok ani Jan Zrinský přímé dědice, přešel majetek na Švamberky dle jejich vzájemné  smlouvy z roku 1484. Jan Jiří ze Švamberka pokračoval v přestavbě hradu a vzniklo renesanční sídlo nabízející maximální pohodlí pro tehdejší šlechtu.

Začátkem třicetileté války se v roce 1619 stal Rožmberk sídlem císařského generála Karla Bonaventury Buquoye. Císaře Ferdinanda II. požádal, aby mu hrad věnoval náhradou za financování vojska. Následně v roku 1620 měl písemnou smlouvu o získání rožmberského, novohradského a libějovického panství. Dále získal i Žumberk a Cuknštejn. Generál padl v roce 1621 v bitvě u Nových Zámků a majetek připadl vdově Marii Magdaleně z Biglia. Hrad Rožmberk zůstal v držení Buquoyů až do roku 1945. Rod se staral o hospodářský a sociální rozvoj na panství. Rozvíjely se sklárny na Novohradsku, Jiří František August Buquoy vynalezl hyalitové sklo. Jiří jan Jindřich Buquoy (1814-1883) sbíral umělecké a historické předměty, což vedlo k přebudování hradu na rodové muzeum. Vzhled se změnil na romantizující gotiku a interiéry i s obsáhlými sbírkami byly zpřístupněny pro veřejnost.

Jeho sběratelská vášeň je skutečně obdivuhodná. Objevoval, nakupoval a nashromáždil řadu vzácných starožitných obrazů, skla, porcelánu, zbraní a jiných uměleckých předmětů. Ze sbírek je poznat zajímavý vkus. Nechával také vyrobit na zakázku nábytek inspirovaný gotikou a renesancí, postaral se o zhotovení kopií obrazů a zbraní. Od vzniku muzea se v něm vlastně takřka nic nezměnilo. Nebylo potřeba.

Rožmberská síň vám připomene první zdejší obyvatele – Voka, Viléma s manželkou  Polyxenou, posledního Rožmberka Petra Voka a Perchtu z Rožmberka alias Bílou paní. Další místnosti v muzeu patří rodu Buquoyů. Z hlavního schodiště přejdete  do Křižácké galerie, posléze do zbrojnice dokumentující vojenské úspěchy a zbraně z mnoha historických období. Renesanční Rytířský sál vás ohromí malovanou výzdobou, malovaným kazetovým stropem s groteskními motivy.

Co se týče stavby hradu, středověká podoba je známa jenom okrajově. Je však jasné, že v roce 1412 byly poprvé zmíněny dvě stavby hradů na Rožmberku.  Jestliže se podíváte na hrad z města nebo od řeky, vše uvidíte – horní částí je nový hrad a později „zámek“ a dolní část tvoří menší hrad. Obě stavby odděluje hluboký příkop, kde v dřívějších časech byl padací most. Hornímu zámku dominuje  válcová strážní věž Jakobínka, další části hradu se nezachovaly. Roku 1522  vypukl ve městě požár a nevyhl se ani hradu, ze kterého zůstaly pouze holé zdi. Budovy v horním hradu vznikaly v pozdějších letech – během druhé poloviny šestnáctého století a 18. a 19. století. Konečná podoba hradu se získala během let 1840 – 1857.